10 návyků pro první dva roky za volantem

Po autoškole už vedle vás nesedí instruktor, který připomene značku nebo včas zabrzdí. Neznamená to, že musíte od první cesty zvládat každé město, počasí a typ silnice. Potřebujete několik opakovatelných návyků, které vám před složitou situací vytvoří čas.

Následující desatero není seznam zákazů ani poučování o „mladých řidičích“. Platí pro každého, kdo má zatím málo samostatné praxe, bez ohledu na věk.

Návyky se lépe udrží, když mají stálý spouštěč. Nezkoušejte na všech deset myslet během každé sekundy jízdy:

1. Připravte trasu ještě před nastartováním

Neznámou cestu si prohlédněte dřív, než se rozjedete. Stačí ověřit první odbočky, způsob nájezdu na dálnici, místo parkování a případná uzavření. Navigaci nastavte do držáku, který neomezuje výhled na vozovku, zapněte hlasové pokyny a telefon připojte k napájení před jízdou.

Když odbočku minete, pokračujte a nechte trasu přepočítat. Prudké brzdění nebo přejetí několika pruhů na poslední chvíli je horší než několik minut navíc. Pokud navigace požaduje změnu, které nerozumíte, zastavte na místě, kde je to dovolené a bezpečné. Červená na semaforu ani kolona nejsou vhodnou zastávkou pro psaní do telefonu.

2. Telefon odložte mimo automatický dosah

Nestačí si slíbit, že zprávu neotevřete. Vypněte náhledy oznámení, zapněte režim nerušit při řízení a položte telefon tak, abyste po něm nesáhli bez vědomého rozhodnutí.

Spolujezdci předem řekněte, že zprávu, hudbu nebo změnu cíle vyřeší on. Jedete-li sami, počká to do bezpečného zastavení. Právní pravidla a konkrétní vzdálenosti, které auto ujede během pohledu na displej, shrnuje článek Telefon za volantem.

3. Po každém zařazení auta před vás obnovte odstup

Udržení odstupu není jednorázové nastavení. Pokaždé, když se před vás někdo zařadí, sundejte na chvíli nohu z plynu a znovu si vytvořte mezeru. Za deště, sněhu, tmy, při únavě nebo za velkým vozidlem ji prodlužte.

Jak odstup měřit v sekundách a proč malá mezera spouští řetězec pozdních reakcí, vysvětluje článek Nejčastější chyby nových řidičů. Tady si zaveďte jedinou rutinu: nová situace před autem znamená novou kontrolu odstupu.

4. Rozhodujte se dřív, než je manévr nutný

Na začátku každé jízdy si připomeňte jedno heslo: nejdřív prostor, potom manévr. Brzdí několik aut vpředu, končí pruh nebo je přechod zakrytý dodávkou? Nejdřív uberte a vytvořte si čas. Až potom řešte změnu směru.

Když bezpečnou mezeru nenajdete, pokračujte ve svém pruhu a změňte plán. Techniku kontroly zrcátek, směrovky a mrtvého úhlu není potřeba zdvojovat zde; její diagnostický postup je v článku o chybách nových řidičů.

5. Nové podmínky přidávejte po jedné

Na začátku měsíce si vyberte jedinou podmínku, ve které chcete získat zkušenost: noc, dálnici, hustší centrum nebo déšť. Naplánujte známou trasu, kratší úsek a dobu s menším provozem. Není potřeba vše zvládnout během jednoho víkendu.

Po jízdě si zapište, co bylo nové a kde jste se cítili zahlcení. Teprve když jednu podmínku zvládnete bez soustavné pomoci, spojte ji s další. První noční cestu například neplánujte po celém dni bez odpočinku a první dálniční nájezd nezkoušejte zároveň v prudkém dešti.

6. Domluvte si s posádkou jednoduchá pravidla

Spolujezdec může pomoci s navigací nebo parkováním, ale také řidiče zahltit. Před cestou se domluvte:

• při složité situaci potřebujete ticho,
• pokyn k odbočení má přijít včas, ne v posledních metrech,
• konečné rozhodnutí o manévru dělá řidič,
• nikdo vás nebude nutit zrychlit nebo riskovat kvůli času.

Pokud potřebujete při parkování pomoc zvenku, určete si předem srozumitelné signály a při ztrátě očního kontaktu zastavte. Otevřené okno a deset sekund navíc jsou lepší než nejasné mávání.

7. Jednou měsíčně zkontrolujte auto stejným postupem

Nový řidič často pozná problém až podle kontrolky nebo změny chování auta. Jednou měsíčně a před delší cestou projděte základní kontrolu:

• tlak a viditelné poškození pneumatik,
• hloubku dezénu a nerovnoměrné opotřebení,
• světla a směrová světla,
• hladinu kapaliny ostřikovačů a stav stěračů,
• varovné kontrolky,
• povinnou výbavu a stav lékárničky,
• dostatek paliva nebo energie pro plánovanou trasu.

Přesný tlak hledejte na štítku auta nebo v návodu pro konkrétní zatížení, ne na bočnici pneumatiky, a měřte jej pokud možno za studena. Pokud nerozumíte kontrolce nebo se změnilo brzdění či řízení, neřešte to odhadem a nechte vozidlo zkontrolovat.

8. Kondiční jízdu si objednejte s konkrétním cílem

Kondiční jízda není známka neúspěchu. Je to nejrychlejší způsob, jak bezpečně procvičit situaci, které se jinak vyhýbáte. Při objednání neříkejte jen „chci se rozjezdit“. Uveďte konkrétní cíl, například:

• připojení na dálnici a bezpečné sjíždění,
• podélné parkování v běžném provozu,
• jízdu ve více pruzích a včasné řazení,
• rozjezdy do kopce,
• noční jízdu nebo práci s neznámým autem.

Jestli jste dlouho neřídili, začněte s instruktorem dřív, než si půjčíte silnější, větší nebo technicky odlišné auto na dlouhou cestu.

9. Po chybě si položte tři otázky

Troubení, zhasnutí motoru nebo přejetá odbočka se mohou stát i zkušenému řidiči. Užitečný rozbor nezačíná větou „jsem hrozný řidič“, ale třemi otázkami:

1. Co jsem přehlédl nebo udělal pozdě?
2. Který dřívější krok by mi vytvořil čas?
3. Jak stejnou situaci bezpečně procvičím?

Jestli jste prudce zabrzdili před přechodem, řešením není příště „mít rychlejší nohu“. Možná potřebujete sledovat chodník dřív, snížit rychlost před zakrytým místem nebo zvětšit odstup od auta před vámi.

Při nehodě nebo kontaktu s překážkou nejdřív zajistěte místo a splňte povinnosti. Praktický postup najdete v článku Co dělat při dopravní nehodě.

10. Nenechte ego rozhodovat za volantem

Řidič za vámi může jet těsně, spolujezdec může zpochybňovat vaše tempo a někdo vás může nebezpečně předjet. Žádná z těchto situací vám neukládá zrychlit nebo vracet agresi.

Udržte plynulou rychlost odpovídající podmínkám, vytvořte si větší prostor před autem a při první bezpečné příležitosti nechte spěchajícího řidiče odjet. Nedívejte se dlouze do zpětného zrcátka a nepoučujte ho brzděním.

Stejně důležité je umět cestu odmítnout. Pokud jste unavení, pili jste alkohol, necítíte se zdravotně dobře nebo je počasí nad vaše současné zkušenosti, zvolte jinou dopravu nebo cestu odložte.

Týdenní kontrola na dvě minuty

Jednou týdně si po poslední jízdě odpovězte:

• Sáhl jsem během jízdy po telefonu?
• Nechal jsem si dostatečný odstup?
• Kde jsem reagoval prudce?
• Které místo jsem viděl pozdě?
• Jakou novou podmínku jsem zvládl bezpečně?
• Co příště udělám o několik sekund dřív?

Vyberte jedinou změnu na další týden. Deset předsevzetí najednou rychle zmizí; jeden měřitelný návyk lze skutečně upevnit.

Plán prvních 30 a 90 dnů

Desatero neznamená, že během prvního měsíce musíte najet určité množství kilometrů. Cílem je pokrýt běžné situace v pořadí, ve kterém na ně máte kapacitu.

Prvních 30 dnů: stabilní základ

Vyberte dvě až tři známé trasy a opakujte na nich rutinu před jízdou. Střídejte parkování, křižovatky a kratší úsek mimo město, ale neměňte současně auto, trasu i počasí. Na konci týdne si napište jedinou situaci, kterou jste řešili pozdě.

Použitelný cíl pro první měsíc není „jezdit bez chyby“. Je to například:

• před každým rozjezdem mít telefon připravený a odložený,
• po každém zařazení vozidla znovu vytvořit odstup,
• nepokračovat v pozdním odbočení jen kvůli navigaci,
• bezpečně říct posádce, že v náročném místě potřebujete ticho.

Do 90 dnů: řízené rozšíření zkušeností

Každé dva až tři týdny přidejte jednu podmínku, kterou běžně potřebujete: cestu za tmy, nájezd na dálnici, hustší městský provoz nebo mokrou vozovku. Poprvé zvolte kratší známou trasu a nejezděte pod časovým tlakem.

Ve třetím měsíci zhodnoťte, kterým situacím se stále vyhýbáte. Pokud neumíte bezpečně změnit pruh, zaparkovat na běžném místě nebo se připojit na dálnici bez soustavných pokynů, objednejte cílenou kondiční jízdu. Jedna hodina zaměřená na konkrétní problém má větší hodnotu než další měsíc objíždění stejného místa.

Jak desatero souvisí s prvními dvěma roky

Zákonný režim začínajícího řidiče se vztahuje na první dva roky od udělení prvního řidičského oprávnění jakékoli skupiny. Při pozbytí oprávnění se běh této doby staví. Režim neznamená nižší šestibodový limit. Vybrané závažné jednání ale může vedle běžných sankcí spustit povinný program. Podrobnosti, lhůty a následky vysvětluje článek Řidičák na zkoušku.

Toto desatero řeší něco jiného: každodenní prevenci ještě před přestupkem nebo nehodou. Přehled konkrétních rizik a sedmidenní tréninkový plán najdete v navazujícím článku Nejčastější chyby nových řidičů.

Zdroje

• Ministerstvo dopravy, BESIP. Desatero pro začínající řidiče. https://besip.gov.cz/Clanky/Cerstvi-drzitele-ridicskeho-opravneni-dostanou-k-p. Přístup dne 27. 8. 2026.
• Ministerstvo dopravy, BESIP. Zásady bezpečné jízdy v autě. https://besip.gov.cz/Ucastnici-silnicniho-provozu/Ridici-automobilu/Zasady-bezpecne-jizdy-v-aute. Přístup dne 27. 8. 2026.
• Česká republika. Zákon č. 361/2000 Sb., pravidla provozu na pozemních komunikacích. https://e-sbirka.gov.cz/sb/2000/361. Přístup dne 27. 8. 2026.
• Portál veřejné správy. Řidičský průkaz na zkoušku. https://portal.gov.cz/sluzby-vs/ridicsky-prukaz-na-zkousku-S51846. Přístup dne 27. 8. 2026.